My English Holidays (3)

My Work

Přijde mi, že poslední dobou se v kázáních často mluví o tom, že víra se má projevovat skutky a že křesťan si nemůže jen tak žít svůj klidný život, ale vykasat si rukávy a dělat něco pořádného pro svět. Přes školu nemám na něco velkého vůbec čas, tak jsem se těšila, že teď si konečně ty rukávy budu moct vykasat (i když...co si budem povídat: často je větší námaha umýt doma nádobí než pomáhat cizím lidem...).

Práci si nevybíráme, často ji dostanem tam, kde je pracoviště blízko domu. Ale nějak se to korigovat dá: co by tě zajímalo, napíšeš už v přihlašovacím formuláři a kdyby tě práce moc netěšila, můžou tě přeložit jinam. Mi to udělali hodně pestré: dopoledne pracuju 3x týdně v Health Centre a 3x týdně vařím oběd, odpoledne pak pracuju v obchodě, nebo v Seed Workshopu ("semínkovém"). Je to fajn, protože jsou to různé druhy práce a taky poznávám život ve vesnici z různých úhlů pohledu. 

***

Když jsem poprvé přišla do Health Centre a paní Karen mi řekla, že tam chodí villageři na koupele a já jim budu pomáhat s mytím, v duchu jsem vyvalila oči a čekala, co pěkného mi řekne dál. Toto jsem totiž nikdy nedělala a vždycky se toho bála. Ten den jsem se jenom dívala a Karen mi řekla, že kdybych se na to necítila, je lepší to říct a pracovat jinde. Tak jsem se teda jenom dívala a překvapivě zjistila, že bych to dělat dokázala! Hlavně teda proto, že "secret parts" si villageři umývají sami a já bych s mytím fakt jenom pomáhala. Jsou i horší případy, ale ty bych já stejně nedělala, bo na to nemám training a přece jenom jsem tu na docela krátkou dobu.

...tak tam teda pracuju, ale musím říct, že přece jenom se mi tam nechodí lehce. Samotné mytí je docela ok, ale už mě moc nebaví rozsáhlý úklid, který se každý den po koupelích dělá. Taky se tam trochu cítím blbě, bo mám problém rozumět Alison, paní, co dojíždí zvenčí a má těžce silný "Yorkshire accent". Když jsme se ve škole učili, že na severu Anglie mimo jiné říkají místo A U, smáli jsme se, že to může vůbec existovat (pro představu: lUvely, sUmething, hUsband, haircUt...), jó, ale když po mě Alison něco chce, tak kolikrát nevím, co. A často moc nerozumím ani villagerům, za to může dost často jejich postižení. Tento týden tam začala pracovat ještě jedna mladá dobrovolnice, Chantal z Kanady, tak je to pro mě povzbuzení, bo kromě nás jsou tam 2 dospělé paní - mám vrstevnici! :) Ale na druhou stranu si nemůžu pomoct srovnávání: ona rozumí a mnohem víc si popovídá s ostatními pracovnicemi i villagery, kdežto já většinou jenom tiše pracuju a když něco povím, je to s chybama... (Zjistila jsem, že když jsem v pohodě, mluvím krásně a více méně plynule, kdežto když jsem ve stresíku a nejistá, je to dost hrůza... :( ) 

Karen se mě několikrát za den ptá: "Are you ok?" a posledně jsem si řekla, jestli já jí vlastně nelžu... Loni jsem skoro dočetla Robiť ťažké veci (už to vyšlo i česky: Dělat těžké věci), což je úplně dobrá knížka povzbuzující k tomu, abychom se nebáli dělat něco nového, i když se v tom nejdřív nebudeme cítit příliš doma - pak nás to ale posune v životě dál. Tak se nevzdávám a když jsem tak v pátek zametala, říkala jsem si, že i když mě to nebaví, je to zrovna teď potřeba udělat a v tom je to pro Pána cenné: že to udělám.

***

Vaření je ok a zajímavé, protože je každý den spousta zeleniny a maso je tak 3x týdně a to minimálně jednou jenom jako např. slanina ve směsi k těstovinám. Skoro všechno jídlo je organické a hodně je i Fair Trade. Rozhodně je to úplně něco jiného, než normální Anglie (takže hlady netrpím :D ). Na každý oběd jsou tu nějací hosté, ať už jen tak pozvaní lidičci, nebo villageři pracující blízko. Nejvíc jsem zatím vařila pro 15 lidí. Zatím stíhám. :) (Prý jsem pomalá - říká mi často mamka.)

*** 

Práce ve store mě baví ze všeho nejvíc, protože se pokaždé dělá něco jiného: chystají se objednávky a různě se pracuje se zbožím. Užívám si tea break (přestávka v dopolední i odpolední práci: na nějaké pití a biscuits), bo chodíme do blízkého coffee baru, takže můžu zkoušet zajímavé a nové nápoje zadara! :D Zatím vede organic cherry cola. Často pracuju s Janarou, což je moc sympatická crazy Brazilka. :) 

***

Ve středy a čtvrtky je ve store hodně pomocníků, tak mě poslali do Seed Workshopu. Tam se pěstuje zelenina na polích i ve sklenících, ale ne jen tak pro jídlo, ale hlavně pro semínka. Takže třeba cibule se nechává vyrůst tak, aby měla velký kulatý fialový květ, ze kterého je pak určitě semínek spousta. No a práce obyčejného dobrovolníka spočívá v tom, že se plejí záhony. :D ...což je někdy fajn, bo člověk se nemusí vůbec na nic soustředit a může jen tak přemýšlet a snít, ale jindy je to zas boj s bolavými nohami, bo se musí pořád hledat nová poloha, anebo s horkem. 

***

...někdy to není lehké mít ty rukávy pořád vykasané, ale důležité je nevzdávat se a jít dál... v Jeho síle.